Vzpomínka
Čas tak rychle běží,
bolest v srdci nedohoní,
že mám Tě ráda snad Ty víš,
když s anděly své trávíš dny.
Svíce v klidu dohořívá,
jazyk v hrdle chabá slova říká.
Čas tátu mi nenavrátí,
jsem sobec co s nikým nechce se dělit.
Pero píše verše smutku,
,,kde je táta "srdce křičí
bolest hnízdí v mojí duši,
já chci mu pusu dát.
Zas cítit jeho ruku na líci,
smýt všechny vrásky na tváři.
Kde byla láska, smrtka se smála,
radostí kosou mávala.
,,Vem si mě ty zlá vílo,´´
já v breku jí říkala,
vždyť táta je nejlepší člověk,
jakého jsem kdy poznala.
Však smrtka se mi vysmála,
kosou dále mávala a s klidem mi říkala:
,,Bolest dnes ucítíš,
přesto své srdce na kámen nezměníš.´´