Vyznání
Smrt dotkla se srdce Tvého,
tak jako mrak slunce zakryje,
Tvůj smutek v Tobě skrytý je.
Sny Tvé se náhle bortí o moc iluze,
protože vzal Ti lásku i ambice.
V posteli nyní usínáš a
v Tvé náruči i slova lásky vyřknuté umíraj.
Proč pohrál si s city Tvými,
jak kočka s klubíčkem vlny.
Teď nepřeješ si,
aby spatřit mohl jak smutnou zanechal Tě tady.
Nyní jiný pro Tebe chce umírat,
jen abys šťastnou byla,
však strach v srdci nalézáš,
tak nikomu další šanci nedáváš.
Květiny k nohám položil Ti chtěl
a o polibek se směle zeptal jen.
Svou dlaní pohladil Tě po těle
a ty náhle rozechvěla se.
Tak láska Tě opět předčila
a Ty jsi věděla,
že nejsi sama tak jsi ho objala.
Však představou byl jenom sen,
nyní pálí Tě všechno ničivým plamenem.
Snad vysvobozením bude štěstí Tvé,
rozkvetlé plody zlaté jabloně
a dětský smích zas bude slyšet jen
a sněhem překryjeme tuhle zem.
Myšlenky snad vymizí
když mrazem umrznou i rostliny.
Bez lásky není života
a bez života lásky,
proto tady nesmíš být,
musíš všem sbohem říct,
tak aby neonemocněl žádný král,
vždyť nechceš býti terčem jenž šípi vychytá
a ani šípem co létá do všech stran,
vždyť nejsi zlou ani vrah.
Nemáš ráda smutek lidí,
obyvatel ani dětí,
však sama všechno řešíš pláčem,
který nikdo nevidí.
Své boly nikdy neprozradíš,
vždyť sebe musíš ochránit.
Bojovat musíš stůj co stůj,
proč jen osud staví se ti na odpor
a nechce býti takovým jak si přeješ.
Stále sníš o něm,
jak pomohl by ti natáhnout šíp s láskyplným lukem.
Poznáš-li jeho, poznáš i mě,
proto bojuj za lid...
né za něho, v lidu tkví se sémě lásky,
snad když budeš je milovat tak oni Tebe taky..
Hněv svůj však nauč se ovládat,
nesmíš kvůli němu ustupovat,
nesmíš se vzdát toho co můžeš mít,
získáš tak důvěru, získáš tak klíč,
získáš tak protijed na Tvůj špatný chtíč,
který trhá srdce Tvé jak růže v Tvojí zahradě.
Ty růže co s pýchou sázela jsi pro svůj lid,
né pro sebe,
jen pro ty co s Tebou chtěly do války proti zlu jít.
Však i tak láska trápí Tě,
nesměješ se, nelíbáš, nesnídáš
a v ničí náruči nesníváš.
Náhle Tě všechno bolí,
nemůžeš spát a vše Tě děsí.
Na zahradním zápraží,
na tom místě kde už kytky nesázíš,
tam nyní smutek panuje,
jak je to možné,
že po tolika bitvách jeho srdce plané je?
Snad slova unikají Ti,
proč nedokážeš si představit co bude dále,
vždyť nešťastná jsi a slova plynou stále....