Vykoupení
30. 1. 2006
Stála ona v rohu s bolestí,
vysmívala se lidem i jejich bezmoci,
čím více blížila se k nim,
nevnímala, že dech z úst jim brala...
Stála tam často sama,
před východem slunce se zjevovala,
krásná žena v lesklé róbě,
k sobě lidé vábila,
ničeho nic jich ušetřit nechtěla...
Lákala je svojí krásou,
vždyť zničit je bylo její spásou,
prahla po krvi rudé,
prahla i po duši, byť znetvořené...
Bílé tělo jasně zářilo,
nad hvězdy slastně svítilo,
v těle jen hniloba a zlost,
hadi zničily její nevinnost....
Do háje všechny poslat chtěla,
když nebyla duše co by jí vyslyšela,
zlost se k ní stěhovala postupně,
chtěla zničit i to batole v kolíbce...
Neměla strachu před ničím,
lidé jí zničily i poslední naději,
haha, že prý někdy svatá byla,
tomu by dnes žádná slota nevěřila....
Svou zlobu a vztek do světa vyslala,
s ďáblem pečeť o smrti rychle sepsala,
dnes životy lidí bere bez milosti,
nikdy se neohlíží na svoje skutky....
Skutky co její mysl zničily,
pomsty co srdce její zalily,
to do ulic smrt se vydala,
s kosou šla, nevinným hlavy uťala.....
Smrt, smrt, lidé se bojí,
nevěří v nevinu svojí,
pro ně si přijde taktéž,
nikdo se nespasí ve světě zlosti...
Bůh dal jí tu sílu i bolavé srdce,
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
před východem slunce se zjevovala,
krásná žena v lesklé róbě,
k sobě lidé vábila,
ničeho nic jich ušetřit nechtěla...
Lákala je svojí krásou,
vždyť zničit je bylo její spásou,
prahla po krvi rudé,
prahla i po duši, byť znetvořené...
Bílé tělo jasně zářilo,
nad hvězdy slastně svítilo,
v těle jen hniloba a zlost,
hadi zničily její nevinnost....
Do háje všechny poslat chtěla,
když nebyla duše co by jí vyslyšela,
zlost se k ní stěhovala postupně,
chtěla zničit i to batole v kolíbce...
Neměla strachu před ničím,
lidé jí zničily i poslední naději,
haha, že prý někdy svatá byla,
tomu by dnes žádná slota nevěřila....
Svou zlobu a vztek do světa vyslala,
s ďáblem pečeť o smrti rychle sepsala,
dnes životy lidí bere bez milosti,
nikdy se neohlíží na svoje skutky....
Skutky co její mysl zničily,
pomsty co srdce její zalily,
to do ulic smrt se vydala,
s kosou šla, nevinným hlavy uťala.....
Smrt, smrt, lidé se bojí,
nevěří v nevinu svojí,
pro ně si přijde taktéž,
nikdo se nespasí ve světě zlosti...
Bůh dal jí tu sílu i bolavé srdce,
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
nad hvězdy slastně svítilo,
v těle jen hniloba a zlost,
hadi zničily její nevinnost....
Do háje všechny poslat chtěla,
když nebyla duše co by jí vyslyšela,
zlost se k ní stěhovala postupně,
chtěla zničit i to batole v kolíbce...
Neměla strachu před ničím,
lidé jí zničily i poslední naději,
haha, že prý někdy svatá byla,
tomu by dnes žádná slota nevěřila....
Svou zlobu a vztek do světa vyslala,
s ďáblem pečeť o smrti rychle sepsala,
dnes životy lidí bere bez milosti,
nikdy se neohlíží na svoje skutky....
Skutky co její mysl zničily,
pomsty co srdce její zalily,
to do ulic smrt se vydala,
s kosou šla, nevinným hlavy uťala.....
Smrt, smrt, lidé se bojí,
nevěří v nevinu svojí,
pro ně si přijde taktéž,
nikdo se nespasí ve světě zlosti...
Bůh dal jí tu sílu i bolavé srdce,
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
lidé jí zničily i poslední naději,
haha, že prý někdy svatá byla,
tomu by dnes žádná slota nevěřila....
Svou zlobu a vztek do světa vyslala,
s ďáblem pečeť o smrti rychle sepsala,
dnes životy lidí bere bez milosti,
nikdy se neohlíží na svoje skutky....
Skutky co její mysl zničily,
pomsty co srdce její zalily,
to do ulic smrt se vydala,
s kosou šla, nevinným hlavy uťala.....
Smrt, smrt, lidé se bojí,
nevěří v nevinu svojí,
pro ně si přijde taktéž,
nikdo se nespasí ve světě zlosti...
Bůh dal jí tu sílu i bolavé srdce,
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
pomsty co srdce její zalily,
to do ulic smrt se vydala,
s kosou šla, nevinným hlavy uťala.....
Smrt, smrt, lidé se bojí,
nevěří v nevinu svojí,
pro ně si přijde taktéž,
nikdo se nespasí ve světě zlosti...
Bůh dal jí tu sílu i bolavé srdce,
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
dal jí i jizvy na tváři drsné,
to pro znamení, že nesla svůj kříž,
v žaláři pocitů neuměla žít...
Uvěznila se ve svém svědomí,
odpustit si do dneška neumí,
tak trápí se a bez rozumu mstí,
život smrtí chce si vykoupit...
Iluze v klidu rozdrtí ve dlani,
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
bolest mezi lid rozhodí,
jak rybář své rybky polapí,
na síti lidé se uchytí....
Budou se bát její duše,
budou se třást z drsné kůže,
po sítích se budou sápat,
nad hrobem se jim bude smávat.....
Ať jsou viny či bez viny,
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
na mysli jí netíží,
vzala si sílu té velké moci,
sama si rozhodne koho zas
navštíví v noci.....
A tak jde svojí cestou,
kde se mstí kosou ostrou,
nikdy však spásy se nedočká,
vždy před ní bude stát mršina....Rozsápe lidem vnitřnosti,
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
i sobě se podívá pod kůži,
bílou barvou už nebude zářit,
v žaláři citu bude se topit....
Pak pozná jak krásná je smrt,
a lidská duše že je pěkný hnus,.
nikdo už se před ní neschová,
svým chtíčem lidi rozmetá....Pak šťastně bude zase žít,
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
z těla smrtky nebude se chtít vymanit,
poznáte její černou duši,
nepřestanete se jí báti....
Se strachem budete usínat,
stále se před ní jen schovávat,
svůj ortel nad vámi vykoná,
na rtech vám zůstane jen jedna věta,
bacha, už je tady smrtka!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář