Tvé já
Byl večer a ty jsi přijít měl,
však s jinou jsi na mě lehce zapomněl,
že by zas další slova do prázdna vyřčená,
že by zas další sázka s časem prohraná.
Jak dravá ryby jsi,
jak vlk trháš své oběti,
chceš, aby někdo měl tě rád,
ale ty neumíš lásku dát,
stále chtěl bys jenom brát.
Jdu znovu tváři proti zdi,
kdo zničí moje pochyby,
nechci už prosím slyšet žádné lži,
klidně běž si znovu za jinou,
však řekni mi pravdu byť je zlou.
Klíč od bytu vrať mi do dlaně,
na podpadku ve dveřích otoč se,
vrať mi i kus krásného života,
brát a nedávat to se přece nedělá.
Cítím vztek a zlobu,
hroznou zradu, krutou dobu,
buď štastný, nikoho nepodváděj,
s mým srdcem bezhlavě už nedováděj.
Teď u mých dveřích zase zvoníš,
kytku růží v ruce držíš,
chceš mě zase oklamat s
bolestí v tváří říkáš jak rád mě máš.
Já litovala toho co se stalo,
než poznala jsem tvou tvář pravou,
pod maskou lásky chtěl jsi všechno skrýt,
spousty věcí vyčítal mi v nocích bezestných.
Doba je zlá, lidé krutí,
až bude nejhůř budeš sám v trní spáti,
nebudeš mít přátelé,
každý se ti do ksichtu jen vysměje.
Neuvěří tvojí smutné tváři,
ty zradil jsi všechno co na tobě měly rádi,
pak budeš kolem sebe spoustu lidí mít,
a přesto budeš cítit
jako by jsi byl jediný kdo tu zbyl.
Být králem na trůně sedět
to si ty dávno přeješ,
přesto nikdo nezahřeje tvůj trůn,
ani šašek už nezbyl na tvém hradě,
jen sobě se teď můžeš smát,
zůstal jsi sám, tak jak jsi si dávno přál.
Užívej si svých pět minut slávy,
tvůj konec přijde brzy,
pak budeš opravdu mít smutnou tvář,
nikdo však při tobě nebude už stát!