temná stránka
V hlubokém lese,
v křovinách strnitých,
uvízla duše,
z neviny stvořitelů zrozených...
Ze země páry stoupají k nebi,
sepraná modř z nebe padá zas k zemi,
tou cestou viny, nalezení i smrti,
k uplatnění trestu, konejme,
než propadneme hříchu...
v tom lese hlubokém studánka ledová,
místní říkají, že v ní proudí pramen života,
krupobití a bouře, samá slota,
a ten pramen života, zbarvila barva života, krev rudá...
Ničivá síla posekala les,
třpytí meč zasek se o útes,
probodnul srdce několika těl,
z nebe opadlo utrpení žen...
Spadly i hvězdy, ozářily les,
rudá barva prosvítila svět,
utrpení a bolest nesly vánky,
lidé se bály té temné stránky...
Vášní bylo zahaleno lidu bytí,
netušíc, že z nich zbudou jen hromádky kostí,
zešedivý jim vlasy, i nevině ve svém
těle po zrodu svou duši bude postit...
Temnou vášní zahalí se jim i srdce,
pro lepší dny pálit budou svíce,
ty svíce, symboly života, uhasí kapku žáru,
ohně co dopadne ze zhora z nebes bez pána...
Poté zas vytáhnou meč z útesu,
pozdě však bude, pozdě na odvetu,
modlitby k nikomu svět už neuslyší,
po vánku se ponese jen pach krve,
krve krys i celého světa srdcí....