Smrt
Na cestě hříšníku krev saje zlá síla,
vůbec jí nevadí, že duše tak zmírá,
tou cestou k smrti se blížíme,
svoje muka na kříži neseme...
Cestou spravedlnosti prý jdeme,
hříchy za sebou, jak kouli na noze vleče,
hrdost a pýcha se v klidu vytrácí,
strach a úzkost se s námi potácí....
A hlasy smíchu cestou nás provází,
každým krokem život nás zatrácí,
má příchuť chladu a temna,
z povzdálí se ozývá smrtky hudba...
Ledový pot na čele chladí,
horečka sílu a svaly drtí,
teploměr tělo spaluje rtutí,
šíp do srdce rychle se noří....
Kdopak nás zve na tuto cestu,
utrpení a bídu přináší všemu,
jak nás jen někdo může oklamat,
do očí stále nám lži vykládat....
Tak říkáš dnes znovu, že tě podvedli,
že naposledy zradily dostatek důvěry,
Však kdo to je??? Kdo ničí dnes tvojí víru???
Snad nebyli to černí vrazi,
snad jenom osudu musíš dnes všechno splatit....
Na cestu hříšníků tě přívedli,
přes oči pásku růžovou ti kreslili,
nesmíš je poslouchat vždyť tě kazí,
velikou díru do srdce boří....
Prázdnota a úzkost to je ta síla,
nesmíš se otočit to sťala by hlavu víla,
ani by přitom nemrkla,
krev do země ať klidně protéká....
Třpytný chlad tvář zmrazil,
všechnu tu sílu do země nořil,
jak ráda by jsi svůj život darovala,
všechnu tu bídu ze srdce vymanila....
Někdo se stále kolem tebe motá,
svůj ortel nad tebou koná,
teď právě s tebou jsou všichni mrtví,
tělíčko pomalu otírají....
Upadnout do spánku,
co více ještě chtít,
asi už nepomůže ani klít,
života vráska přetrhává nit....
Tak cestou hříšníků ráda jsi nešla,
tu svojí víru před sebou jsi nesla,
srdce jako orloj však stále tiká,
času nitka je nekončená....
Všechno se vleče,
ďábel si na tvém klíně hraje,
své myšlenky v tobě spřádá,
a ty hloupá jsi zase naletěla....
Pod nohy sníh zmrzlý křupal,
svojí duši v podstatě sám do země jsi dupal,
zářivé oči se ve skelné mění,
na rakev křížek pro tebe určen není...
Tak protéká hlína kapky krve,
opadla i písmena z náhrobního kamene,
tělo je stále více bílé,
a srdce chmuré stále tluče.
u konce cesty víla vše kosou seče....