Sen
20. 11. 2005
Blankytný večer, červánky prošité nebe,
plápolající jazýčky z táborového ohně,
tvář v odlesku svitu večerního mžiku,
hledím a nad tou krásou i slzy roním.
Třpytivé nitky, do krásy spletené pavučiny,
s větrem si pohrávající větívky stromů,
doplňující notováním sýkorek,
hledím a nad tou krásou i ledy tají.
Sladké květy, kapkami rosy poseté,
měsíc po řece plující, koně se u vody pasoucí,
už je to tak, dnes nemám svůj den,
vždyť tohle byl jen pouhý sen.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář