Satan
Slunce zapadlo za hory,
tma překryla krásy krajiny,
pouliční lampa se rozsvítila,
do svého lůžka jsi se položila....
Sladké sny mít jsi chtěla,
jako na potvoru noční můra tě navštívila,
krev v žilách koluje,
odvaha se tu jen těžko doluje....
Stíny se k tobě plíží při zemi,
z lůžka tě stahují za nohy,
nehty v tvém lůžku zaryté,
strach tvým srdcem pumpuje...
Ďáblové hledí ti do tváře,
neznají hříchu bez lháře,
jejich stín odráží se v zrcadle,
krvavé obočí pohledem svírá tě...
Pouta z lidských kostí ti nasadily,
pramínek krve na nohách objevily,
tvé tělo se chvěje,
šaty na sobě máš už roztrhané...
Táhnou tě po zemi neznaje překážek,
ve svém království tě pohostí nemaje přetvářek,
nejsou to duchové možná že satan,
hrůzná tvá obraznost co je k tobě svedla....
Pařáty zjevení pevně tě drží,
s tělem tvým trniště projíždějí,
cítíš jak bodají do zad ti trny,
tělo se zbarvuje přetmavou krví....
Nemáš už síly i poslední vzlyk zaslechli,
ani ty slzy už nejsou ku pomoci,
přemíláš stále své chyby,
že bylo jich hodně pochyb není....
Dotáhli tě k zámku,
ani hvězda tam na nebi nesvítila,
asi ta krajina moc krutá byla,
tak jako jejich tvář znetvořena....
Na postel tě hodily,
slitování s tebou neměly,
lesklá ocel se spouští na tebe,
obětí pro ně stáváš se...
Ve vlasech švábi se usídlili,
kol tebe dýky co mají přetít tepny,
já vím, ráda jsi se vždy bála,
ale tohle je moc silná káva...
Chceš rozehnat všechnu tu zlobu,
vymanit se z ďáblova hrobu,
duše satanů drápají se po skle,
vítr jim rozbijí okenice....
Zatáhnout závěs si přeješ
však jsi přikována, ani se nehneš,
ledová dlaň tě hladí po ruce,
bodavou bolest ucítíš u srdce...
Rudé svíce v místnosti,
v duši černá lest,
prohnilá těla cítíš z povzdálí,
radši vznesla by jsi se do nebes...
Říkáš si proč zrovna já???
Proč zrovna nepoznávám tvář jeho???
Říká, že dnes jde si pro mě,
že má pýcha i anděly zebe....
Každý z nás dělá někdy chyby,
jenom ty jsi věřila ve svoje činy,
minulost tě nezajímá,
se vztyčenou hlavou šla jsi vzpříma....
Dnes kůži máš zničenou od trní,
ve tváři bolest se přičiní,
nepoznáváš svou tvář v zrcadle,
ach jak ti sluší ten černý šat na těle....
Černá je barva smutku, zla i pomsty,
a srdce všech proto stále více trpí,
tvé maso nakazil ďábel hnilobou,
duši tvou z těla vyňal, do díry zahodil...
Měla jsis vážit více svých citů,
jedině tak hniloba by se ti vyhnula,
srdce tvé by nebylo protkáno dýkou,
i ta ocel nad hlavou by smíchu patřila....
Teď z tebe jde strach tak jako z ďábla,
oči lačně planou z prázdna,
ďábel tě pohostil na svém zámku,
do tebe vryl svojí známku....
Jsi jeho paní co nemá moc,
jsi krutější než chladná noc,
Každého strach popadá když tě spatří,
tvá duše už nespatří záři lidí...
Teď budeš ponořena ve své černé duši,
i ten satan z tebe bude mít husí kůži,
jen jedno jsi poznat měla,
že ta bolest co tě dnešní noc navštívila,
to nebyl žádný sen,
jen pomsta za tvůj krutý žert...