Rychlá jízda
Zběsilá jízda, skřípoty kol,
to miluje, v duši radost mu to zvěstuje....
Miluje jízdu krajinou,kdy vypne
mozek a na plyn ještě více dupne.....
Hudba řve z rádia jako blázen,
snad anděl na zrcátku je jeho strážcem....
Znovu chce zažít tu rychlou jízdu,
a přesto vše chce dojet ku svému cílu.....
Adrenalin mu v žilách koluje,
s ním já jet na to odvahu nemaje....
Každý ho bláznem nazývá,
nechápou co při té rychlosti prožívá......
Večer zas usedá za volant,
v tu noc jinak jízdu prožívá.....
Žene se ulicí, nehledí kol sebe,
pere to dálnicí, snad i času se směje...
Když namrzla silnice, později to zřel,
na brzdy šlapal jakoby to byl žert....
V dlaních volant mocně svírá,
svým stiskem div ho nerozmačká....
První zatáčka v dohlednu,
tu hravě zvládá, dychtivě za ručku tahá....
Ve druhé zatáčce rána,bum a prásk,
od toho auta vznesl se černý mrak.....
Půlí na okraji zábranu železnou,
střípky ze světel rozlétly se krajinou......
Letí ze skály, v očích prach,
chce otevřít dveře, asi má strach.....
Kol sebe rukama pátrá,
do mobilu pomoc ještě volá.....
Snaží se udržet na svém místě,
skla ze dveří zmizela v díře.....
I zrcátko se utrhlo, k zemi anděla poslalo,
bojí se bojí ikdyž je beznaboh k bohu se modlí....
Teprve teď poznává tu pravou jízdu,
v roklině smrt už kosou čeří vodu....
Snaží se zachránit jak jen to jde,
smrt v rokli však stejně nalezne.....
Pomalu to všechno vzdává,
černý havran z nebe už mu mává....
Říká si teď anebo nikdy,
snad zachytí mě větev v rokli....
Z podlahy anděla do dlaně vzal,
vysoukal se oknem, jako list ze stromu ve větru plál....
Ta roklina je ale příliš hluboká,o skálu se mlátí,
celý od krve, jakoby i střeva z těla letěla....
Havrani ze skály zobají jeho krev,
a on pod ní leží dřív než poznal svět.....
Červená zalila jeho tělo,
srdce dobušilo dřív než se o zem roztříštilo...
Tak mlád a zdravý byl,
jen života si asi nevážil....
Adrenalin mu připravil tyhle muka,
pro ochranu věřil v sebe, svého ducha....
Bez hříchu šel životem,
jen ta rychlost nebyla dobrý přítelem.....
Jeho tělo leží v roklině, už nikdy se nepohne,
duch jeho tělo opouští, mocná síla do nebe ho propouští....