Přál si....
Dnes či zítra, stejný den,
Stejné ráno, matný sen,
Uprchl před láskou,
Srdce své skryl,
Pro štěstí druhých
Do kamení ho zahodil….
Utíkal daleko,
Sic síly mu stačily,
Pak padnul na zem
Do kopřiv a trní,
Tak své tělo pohostil…
Naříkal, sténal,
Své šaty z těla trhal,
Chtěl se zbavit vůně,
Polibky smýt v dešti,
Odhodit vzpomínky,
Vážně chtěl umřít…
Nikdo mu nevěřil,
Aniž chtěl někomu ublížil,
Zradil i sebe,
Svou duši potrestal,
O lásku přišel,
Vzduch rychle ubýval,
On ztěžka dýchal,
Pot z čela utíral….
Prosil, odpuštění nehledal,
V nesprávných končinách
Muž k němu přispěchal,
Podal mu ruku,
Srdce chtěl zahřát,
Však pozdě bylo,
Smrt pro něho už přišla…
Prosil tak usilovně
Až cíl se vyplnil,
Matný obraz,
Třpyt, svit, jas….
Splnil svůj sen,
Své tělo v listí utopil…
Udávil se listím,
Barevným jak pastelky,
Snad i ty cítil v krku,
Když kopřivy v tváři ho bodaly….
Smrt krásná, žádaná,
i smrtka se na té cestě usmívá,
Mává svou kosou,
Bere i listí
S jeho tváří bledou
Na cestu ho posílá…
Zas jednu dušičku
Pro sebe uhnala,
Ve svém království hostinu chystala,
Poháry vína,
Jídla co hrdlo ráčí,
S mrtvými zatančí si valčík…..
Poslední záchrana,
Zbytečná snaha,
Byla to ona,
…Smrtka,
Celou dobu si s ním hrála…
Žena co muže očaruje,
Co své vnady mu představuje,
Omotává si je kolem prstu,
Na sobě má bílou róbu,
A v rukou skrytou kosu…
Zrada, bolest,
Ztracená víra,
Zpocená ruka,
To břitva vypadá jak smrtky kosa…..
A pak tu stála,
Nemohl dýchat,
O svou smrt prosil boha,
a ona smrtka konečně kosou mávla….
