Poslední věty
Zazněl zvon, v dáli vlci vyjí,
stojím uprostřed cesty, své místo vybírám si,
věřila jsem, že mě miluješ,
ani dnes nevěřím, že mě na kříž přibiješ!
Nevadí mi ty tvé neduhy,
klidně směj se mi dál do huby,
v tom vážně nic zlého nevidím,
přesto nikdy neodpustím!
Nedokážu teď mluvit do tmy,
mé tělo je schránka plná zloby,
vrásek v obličeji máš stále víc,
tak se klidně směj, já unesu svůj kříž!
Věř, že se ti dokážu postavit,
všechny mosty jednou ranou rozbořit,
i tvé tělo zničím hravě,
jak tetřev budu hlodat ve tvé hlavě!
Tak slyš ten zvon plný skutku,
u mě už se nedočkáš tváře plný smutku,
díky tobě jsem to co jsem, však ty víš,
že dokážu být horší než zlý sen!
Skládej si básně,
říkej si co chceš,
o mě jsi nestál,
tak jednou pro vždy vem tě čert!
Mě je teď slastně a krásně,
hraje mi tu píseň plná vášně,
před mýma očima už nestojíš,
jsi jen hromádka hnoje,
co ani sviním nelze podhodit!
Ještě teď pro nás stloukám kříž,
co býval plný lásky a touhy,
tak zvony bijí a já kopu pro nás hrob,
že je ti to jedno,
to víš ty.... však i já dnes už to vím!