Pokora
Ve spánku noci nemůžeš přeci
jen tak si usnout na vše zapomenout!
Je to jak včera kdy navštívil tě stín,
na něj jsi hleděla, neměla žádný splín!
To včera v noci, na lavičce přeci,
seděl si klidně sám, na nic už nečekal!
Bláznivě zněly ty vaše řeči,
smály se chladu i temné moci!
Noc byla mladá,ráno mladší,
a vy blázni byli nevyspalý,
otázky a odpovědi jste si dali,
přátelstvím to všechno začali!
Hraje si s tebou jak s loutkou,
za nitky citu tahá rukou teplou,
je mu jedno co si myslíš,
chce poznat jen svoje štěstí....
Neohlíží se na tvoje štěstí,
ve své hlavě jen sebe nosí,
vymanit z moci by jsi se chtěla,
nikdy víc neuvěřit v jeho slova....
Lehce se mi tohle všechno píše,
v duši zas čekáš kdy se tě dotkne,
pak roztajou všechny ledy na slunci,
a i ty na jeho rtech spatříš ten úsměv pokory,
pak konečně dojde ti co je zač
víckrát nedáš mu šanci, aby vedle tebe usínal.....