Odplata
3. 10. 2006
Uvěřila na nekonečnou lásku,
přes oči měla růžovou pásku,
štěstí, láska, nekončící sen,
rozjasňovaly jí každý den....
Bílá byla její barvou,
svůj domov ozářila něhou,
za svitu tančila jako víla,
každý chtěl urvat kus jejího díla.....
Věřila, že nic jí už nepřekvapí,
později zjistila, že v cíli nebyla tou první,
sic pro lásku žila, holoubka k sobě tiskla,
prohrála sázku, na konci cesty smrtka se jí smála....
Růžovou pásku z očí jí servaly,
ohledy na ní nebraly,
jakoby před soud jí postavily,
odevšad slyšela jen kruté lži....
Slzy na tváři už ani nevnímá,
její duše po světě se potlouká,
jizvy na duši se zvětšují,
otloukají jí pohledy pokory....
Bílá už není její barvou,
rudá jako krev zalila jí celou,
na popel pálí své srdce,
anděla smrti vzývá ve svém domě....
Není to čarodějka jen s ďáblem se zaprodala,
špatné rady od něho si k srdci vzala,
posvátným písmem parte napsala,
jen na jméno místo tam vynechala.....
Bojovnice se z ní stává,
městem jde, hříšníkům hlavy sťala,
na zemi před ní klečí,
za to provinění musí jí odprosit....
Prosby však nejsou k ničemu,
už nemá citu, mstí se bez ohledu,
tu hlavu jim setne pomalu,
aby si vychutnaly její odměnu...
Tak ulicí jde s kosou ostrou,
co roztříští se i o lebku tupou,
role smrti jí moc sluší,
krví se potírá, vždyť rudá jí sluší.....
Otočila se k lidem zády,
pod nohy nehází jim klacky, ale klády,
hněv, zlobu a závist co jejímu srdci daly,
to jsou ty city co jim s úspěchem vrací.....
Ví, že i sebe brzy pohřbí,
vždyť ďáblovo písmo jejím jménem parte hostí,
už není to hodná víla co tančí v noci,
teď jde ulicí a trestá i ty co si to nezaslouží......
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář