Na každého dojde
Z mého srdce stala se troska,
hniju zevnitř,
ty mnou prolézáš,
mou mysl klidně napadáš...
Pod kůži si v těle hraješ,
mozek ničíš,
oheň zapaluješ...
Chceš zničit i zbytek těla,
trosky zbořit,
položit mě na kolena....
Hrob pro mě jsi vykopal,
aniž bys to věděl,
smrti jsi mě zaprodal...
Stále chtěl jsi zkoumat moje tělo
o víc nestál,
teď to vím,
však krátíš už moje dny....
Teď cítíš smrad a vidíš červa,
je ti zle žaludek se zvedá,
však to jsi ve mě vytvořil,
tak co se ti nezdá...
Sedím, mlčky kývám,
uhrančivým pohledem do prádna zírám,
krev dál ať ze srdce vytéká,
víc já ublížit nikomu nehodlám...
Rozervals mě na kusy,
do truhly mě pokládal,
červy ke mě přikládal...
Zradil jsi mě,
a Tebe zase má slova,
už budeš mít klidu,
víckrát nezmotá ti stvůra hlavu...
Tak opět jsi vyhrál,
však mě to nevadí,
žár ohně taktéž pocítíš,
plameny tě olíznou,
skalpelem tě rozřežou
a pod hlínou zakopou....