Loutka v rukách druhého...
Slzy v očích,
od pláče znetvořená líc,
dřív měl jsi radost ve tváři,
teď jen bolest barví cit...
Je to jeden velký zločin,
poznal jsi kus černých končin,
další nedohranej set co jsi rozehrál,
ona byla špatnou dámou čár...
Vsadil jsi na ní kus života,
že si s tebou hraje dobře věděla,
slané moře v duši máš,
byl jsi pro ní jen ubohý sráč...
Noc co noc jsi o ní snil,
že je to zlá mrcha nevěřil,
tvé víře zavřela branku,
pukem roztřelila srdce za úplňku...
Pocit viny nemá,
jen vlastnit tě chtěla,
aby jsi byl její loutkou,
bez citu tahat za nitku pomyslnou....
Smutek, radost, pláč,
co je to všechno zač,
ikdyž to bolí jako ďas,
úlevu cítíš, obav se zbav...
Přejdi ten kamenný most,
na popel spal její srdce zlosti,
nesmí už být tou kdo se tě mocní,
zase buď sám sebou jako v minulosti....