Lidé
Proč lidé dělají stále stejné chyby,
a pak si stěžují jak život je k nim tvrdý,nevezmou si poučení z toho co zkazili,a pak v samotě svůj žal zapít chtěly by.
Často si přejí nebýt,
svou duši snaží se zabít,
kamenou tvář před všemi staví,
na drsného často si hrají.
Drsnou svou maskou všechny kolem haní,
od nikoho pomoc už nečekají,
pozitivní mocí nemůže je nikdo nabýt,
sami se musí prodrat ostrým trním.
Kolem sebe sekají,
na osud všechno svádějí,
že chyba je u nich,
to přiznat si nechtějí.
Svět je sic krutý,
však lidé mají své city,
kterých se radši nedrží,
mají strach z následků,
ve špatných činech svůj klid hledají.
Přátelé se jim časem straní,
svým štěstím oplývají,
nehledají příčinu toho co se děje,
raději odepíšou člověka klidně.
A když se náhodou ze všeho člověk vyhrabe,
svůj lid smíchem zase obejme,
pozitivní silou všechny nabije,
drsnou masku pod hlínou zakope.
Však nic netrvá věčně,
tu svou masku budou hledat vděčně,
zase se budou chtít litovat,
zase budou chtít svou duši zaprodat.
Tak to jde stále dokola,
pokaždé v nás něco umírá,
ať už je to víra či žal,
vždycky je něco co bude pojit nás dál,
a člověk se bude točit
v bludném kole ať chce nebo nechce!