Hříšník
Po křížové cestě, po cestě z oblázků,
jde jeho duše, nejde si pro lásku.
Jaképak hrozné dopustil se viny,
když duši chladí i nářek vlčí.
Křídla se lámou, andělé kde jste,
slzy mu tečou a rozum pře se.
do brány pekel kdosi ho žene,
jeho pláč umlčet nelze.
Došel až ke hřbitovnímu kvítí,
s hlavou skloněnou, duší co sílí,
on cítil vše co člověk nevycítí,
když rozejde se s ženou.
Vítr vál mu do tváře,
on neměl náladu vypustit smutek z žaláře.
stál tam i po slunce západu,
chtěl změnit svět i jeho podstatu.
Teď pláče pod tíhou velké viny,
oheň kosti pálí a lidé se mu smějí.
Myslí jen na sebe a
jeho z toho zebe u srdce.
Chtěl vstát a jít pryč,
však čas skonal na hřbitovních květech,
světlo už v srdci mu nesvítí,
smutek hyne jak plevel v okolí.
Krystalky jedu sklouzly po zádech,
teď i jeho je duše plná přetvářek.
na konci cesty v březovým lesíku,
nezná už strachu, propadl k hříšníkům.