Dvojí tvář
Přijmout bolest lásky,
v tváři zničit zbytek vrásky,
slova plná emocí,
srdíško co krvácí...
Tvou nenávist a zlost si přát,
sbohem by bylo jednoduší dát,
když miluje nechce říci dost,
jsi volný,však jako vezeň u zdi ubit...
Přeje si v oparu mlhy se ztratit,
sebe už víckrát nechce spatřit,
bolest co si před časem zasela,
navrácena ji byla osudem života...
Cítí zradu a přitom bolest,
předtím chtěla dávno utéct,
snad jen čas chtěla tahle doba,
dneska už ví že nebyla to pravda...
Má strach i sama ze sebe,
zrak raději klopí do země,
dává prázdno všemu,
na sobě cítí jen zlobu lidu...
Hluchá by chtěla být,
neslyšet nářek dítek nevinných,
tolika křivd se dopustila,
sobě neodpustila...
Zmatek je v hlavě i srdci,
jen černá nechce jí slušit,
už není v ní kousek živé duše,
pomalu ztrácí se sama v sobě....
Kamenná je před lidmi,
žal spaluje i poslední naději,
utrpení v sobě zasela,
náhoda tohle nebyla...
Stranou vždycky stála,
i ta stará matka se jí smála,
teď krvavou ránu v srdci má,
této chvíle se chtěla vzdát...
V alkoholu svůj žal utápí,
k věčnému spánku cigareta jí provází,
naposledy si ještě slíbila,
že její duše do trosek upadla...
Vítá se zase s prohrou,
samota stává se milou matkou,
naposledy má tu sílu milovat,
teď rozhodne zda bude sama usínat...
V matu drží jí síla noci,
zrada si pohrává s její duší,
nikdo jí neměl rád,
jen ona hloupá si myslela,
že má proč se radovat...
Smutkem její duše bolestně zvadá,
to pravdu přišel jí dnes říct znova,
ve dveřích poté zmizel jako stín,
on nechtěl s ní už více být...
Většího zmatku nikde není,
rozhodnutí mění od minuty,
miluje a nechce být sama,
miluje a hrobařem se přitom stává....
Dnes musí pohřbít svojí duši,
i to srdce rozdrtit mezi hroby,
láskou svou zamotala mu hlavu,
proto cítí velkou vinu...
Odsouzená předem byla jejich láska,
v ničem není slastná spása,
spolu nikdy nebyli, to je
ta chyba, kterou všechno ničili...
I dnešní noc je sama,
více už nevydrží tyhle muka,
potřebuje mít sílu žít,
se samotou a tichem nesmí bdít...
V pavučinovém závoji je oděna,
mrtvá ruka se jí dotýká,
poslední šanci ještě má,
však čas rychle utíká....
Musí se rychle rozhodnout,
křiku vran nesmí podlehnout,
bolest ran neopustí její tvář,
víckrát už nebude nikoho milovat...