Dům hříchu
Červená, prý je barvou vášně,
do domů zářivých kradou se lidé stále,
doupata hříchu ta barva hostí,
žádný se tam sexem nepostí....
Dívenky ulice hledají tam teplo,
za babku zelenou předvedou všechno,
ubožáci a slintové, hnusná je havěť,
když je vidí, rádi by zajely je....
Za barem v přízemí medový hlas,
nabízí dívenky jak nejlepší kusy mas,
ceník je uschován v šuplíku ,,mámy,´´
spočítej hošánku penízky nic levného to není....
Po schodech do patra pár schodů vede,
žádná z nich tam s tebou jít ale nechce,
však nesmí odmítnout sic ztrestal by je strýc,
nebere si servítek, oni jsou jeho zisk....
A proto mají mozek otupen drogami,
sex pomalu stává se zdrojem jejich záhuby,
zpočátku peníze přináší, později tělo strhá,
a na konci téhle cesty nejsou to lidi,
jsou to jen bílé tváře, prokleté masky....
Pudr a make-up nic jim nepomáhá,
z těhle domečků potají se ztrácí,
bolest v srdci chtějí v dešti smýt, smazat,
chlapům už nevěří, je to jen sebranka,
vzala jim rodinu i cíl šťastného domova....
Každá svou budoucnost růžově si malovala,
chtěla jen pár peněz, aby v tom hnusu přežila,
slíbily víc než měly v úmyslu jim dát,
nebylo úniku, vždy znetvořily jim tvář.....
Tak dívky pokorně plní svou roli,
nahoře v pokoji na ženy si hrají,
závistivý a znechucený jsou jejich duše,
všechny muže házejí do jednoho pytle....
Až jednou utečou z tohohle domu,
pokud dřív nezemřou na náhodné předávkování jedu,
v samotě pak budou chtít být,
nad všemi chlapi budou jen blít....
Víckrát se nedotknou té hnusné,spocené kůže,
raději v něžnosti a lásce přitulí se k jiné ženě,
na ty zlé okamžiky nedokáží zapomenout,
s křivdou ve světě dlouho nepozbudou....